Umí být česká poezie hravá, nebo se bere moc vážně? Je spíše prostorem pro experiment, nadsázku a radost, nebo v ní vládne usedlá zádumčivost? A potřebují se vůbec hravost a poezie, nebo si stojí v cestě? Další debata CLK o básnických sbírkách 2. čtvrtletí 2025 proběhne na festivalu Tabook v Táboře. Porota pro diskusi vybrala tyto knihy v abecedním pořadí podle jména autora/autorky:
Nela Bártová: Házeliště granátů (Bílý Vigvam)
Házeliště granátů je knížkou, v níž Nela Bártová svou typicky divokou poetikou píše o světě současné mladé generace – je to svět neuchopitelný, neustále se rozpadající a bezútěšný, kdy lze uprostřed šílenství normality tento svět intenzifikovat, nebo naopak utlumit drogami, antidepresivy, sexem či útěky do snu. Málokdo v současné české poezii přinesl tak intenzívní podobu nesmyslného světa, odcizení a zároveň neustálého hledání sama sebe a touhy po plném životě.
Roman Polách
Vybraná ukázka z knihy (s. 42):
viděla jsem pána krást
a pokradla taky
viděla jsem pána dát si xanax
když jsem se vedle něj posadila
a lupla jeden taky
viděla jsem paní plakat
a plakala jsem taky
nejsem nic víc
než odraz černavy
který mě přitahuje
protože nevrhá stín
Jiří Dynka: Zdrhnout CZ (Klenov)
Zkuste psát o svých cestách. Čím doslovnější budete, tím víc se vzdálíte tomu, co jste skutečně viděli, prožili, nepochopili, co vás ohromilo a rozčílilo. Ulpívavé dojmy z cest po vlasti Jiří Dynka přetvořil v cestovní básně, jejichž psaním teprve zjišťuje, co se mu vlastně v Kolíně, Praze, Písku, Olomouci, na Malé Skále a v Bruntále přihodilo a nakolik chůzí přišel k sobě.
Martin Lukáš
Vybraná ukázka z knihy (s. 71):
23. 5. 2024
Zdrhnout. 100 kilometrů od Prahy.
Do Českého ráje. 1 500 kilometrů od Delf.
Do Malé Skály (Kleinskal). Pod Suškami –
na chatě 3 noclehy a dost. (Zaplacené
ze mzdy Lesany, úřednice ve státní správě.)
Stravování přizpůsobené
místním, kulinářským podmínkám. Guláš
nevalný navařili nám v hostinci Sokolovna.
Jakbysmet živnostníkům.
Venkovankám jakbysmet. Maloskalský guláš;
výživa (tuzemských) venkovanek.
Přes most nad Jizerou (s rafty) projel na kole
jídlonoš – s purpurovou krychlí na zádech.
S výživou hostů (tuzemského) venkova.
Modro-žluté, všude visí cizozemské vlajky.
Se zeleným půlměsícem nad Jizerou (s rafty).
Marie Iljašenko: Zvířata přicházejí do města (Host)
Sbírka Marie Iljašenko odsouvá zažitý a naučený antropocentrismus a nahrazuje ho konfrontací s přírodou, v níž dostává hlas příroda sama. Při pohledu očima světa, z něhož jsme vzešli, ale jemuž se nadřazujeme, se v citlivém a poetickém nasvícení ukazují radikálně jiné skutečnosti a příběhy a vyvstává nadmíru těžký úkol, jak sladit svět člověka a svět zvířat, divočinu města a divočinu přírody.
Jiří Zizler
Vybraná ukázka z knihy (s. 15):
Zvířata přicházejí do města
Přicházíme do měst z hořící krajiny,
z odvodněných polí i docela bezpečných míst,
vedeni rozličnými vůněmi i zvědavostí,
zmateni vydýchaným městským vzduchem.
Stěhujeme se na zkoušku, napořád.
Co se stane s naší divokostí?
Takhle si otázku neklademe,
copak není divokost jen lidský výmysl?
Nikoli hlad, teplá zimoviště,
světlíky a římsy vhodné k nastěhování.
Máme své zvyky, ale umíme je změnit.
Zkracujeme si křídla, učíme se hlasitější písně.
Nepotřebujeme, abyste se nad námi dojímali,
stačí, když nám nebudete klást pasti.
Aleš Kauer: Lebka hoří neonovým snem (Adolescent)
Aleš Kauer v nové knize burcuje ke změně postoje k velkým krizím současného světa: k válkám, k politické prázdnotě, k digitálnímu cynismu či následkům globálního patriarchátu. O utrpení obětí píše Kauer veden soucitem, o válce sužován pochybnostmi, zda jazyk poezie má k tomu právo –
Výsledkem je osobní manifest, kniha-protest, kniha-pochodeň. Vzdor proti veřejnému světu, který nenabízí smysl a často ani naději.
Jitka Bret Srbová
Vybraná ukázka z knihy (s. 18):
†
Vím, že tohle je báseň,
která se zdráhá být napsaná —
protože jazyk selhává;
není stvořený pro peklo.
Náš jazyk chce transcendovat,
je příliš krásný,
ambivalentní,
sám o sobě pochybující.
Válka je místo bez souvětí,
bez syntaxe, bez ornamentů —
ve válce není místo pro básníky.
Jak uchopíme tu bestii,
když naše slova jsou slabší
než kosti dětí pod troskami?
Celý modernismus,
celý kult očistného jazyka,
celý sen o spojení do jediného těla
se hroutí pod vahou těchto dnů.
Vraťme se k výkřikům,
k absurditě, dekonstrukci,
k rezavému smíchu,
protože jinak tuhle válku
nikdy nevyslovíme.
petya stach: Od svého vyoutování nosím jen boty ve kterých můžu bojovat nebo utéct (JT’s nakladatelství)
Intimní knížka petyy stach rozvíjí dvě podstatné linie: formou upřímných, nestrojených výpovědí přibližuje osobní zkušenost života trans člověka, plnou zranitelnosti, vzdoru vůči nenávistí, ale i životní plnosti a prožitků krásy. Druhá linie vyrůstá z té první a lze se k ní přiblížit prostřednictvím žánru romance či utopie: jedná se o vykreslení vizí různých podob mezilidského soužití založených na univerzálně chápané lásce. V tom dovedou být básně konejšivé, aniž by skrývaly bolestné napětí mezi ideálem a surovostí světa, bojovností a romantičností či společenskou ostrakizací a přijetím v rámci komunity; právě vzájemná starost je možná tím nejvýraznějším a zároveň nejkřehčím gestem, s nímž kniha přichází.
Jakub Vaněk
Vybraná ukázka z knihy (s. 42):
* * *
není toho prostě moc?
cítíš to taky nebo je to jen v mé hlavě?
najednou mám pocit jako bych se jen bránila
mám z toho strach
chtěla bych se dostat zpátky k sobě (zase se cítit) –
zpátky k tobě (jedno jde s druhým připadá mi)
naslouchat ti a nemyslet na tolik problémů
které přináší tolik úzkostí
mám strach o nás
co všechno to s námi dělá –
obhajujeme se vedeme boje s těmi
kteří nás tady nechtějí
přemýšlím nad tím na ulici
jestli jsou to ti které potkáváme
a jestli se máme bát
(jich nebo těch myšlenek které si potom vyčítám?)
mluvíme o tom jak si zachovat lidskost
jak z toho vyjít celí – bez zranění
jak nezraňovat
chtěla bych s tebou jít podél řeky
jen sdílet radost a pustit to
přejít most vracet se zpátky domů
s pocitem že dneska
jsem si uvědomila rozkvétající stromy
odlesky slunce na hladině
a že už se stmívá později –
jen tohle a nás mezi tím
napíšeš mi že jsi dorazila v pořádku domů?