Kristina Hamplová: Lover/Fighter

Člověk pravidelně sledující současnou českou prózu už tuší, co pravděpodobně může čekat. Nejen od jednotlivých autorů, ale od tuzemské produkce v úhrnu. I když se jedná o vydatný rok, jímž ten uplynulý byl, jen málo knih se od hlavního proudu výrazněji odlišuje jazykově či kompozičně (doby horlivého experimentování už jsou evidentně za námi). V tomto prostředí je debutová kniha Kristiny Hamplové Lover/Fighter více než příjemným osvěžením. Přestože je nevyrovnaná a v lecčem nedotažená, působí energicky a živelně, jako by na desce To nejlepší z Michala Tučného najednou zazněly Sex Pistols.

Vypravěčka, narozená v druhé polovině devadesátých let, vyrůstá v brdské vesnici, kterou přibližuje s ironickým odstupem, ale i s jakousi ležérní pronikavostí. Děj začíná v roce 2014 a v následujících oddílech se přesouvá do let 2019, 2023 a 2031. Minulost spojenou s mládím střídá relativní přítomnost, kdy se vypravěčka přesouvá do Prahy a zamiluje se do dívky jménem Kendra, a novela graduje v dystopické budoucnosti. Příběh tak zachycuje rozličná prostředí, a to s podmanivou směsí nostalgie a sarkasmu, přičemž autorka nešetří notně výstředními motivy. 
Ústředním bodem, kolem něhož se točí všechny čtyři části, jsou rvačky. V roce 2014 má vypravěčka se svou novou kamarádkou Julií lapidárně řečeno dostat přes hubu od místní dívčí party. Na podloží této a dalších půtek se postupně odkrývá i nejvýraznější a nejkřiklavější motiv celé knihy, a to maso modrých papoušků, které způsobuje nekontrolovanou agresivitu. Díky němu lze číst knihu do jisté míry jako podobenství reflektující naši potřebu uniknout přítomnosti, nudné realitě prostřednictvím čehokoli, co se namane. Novela Lover/Fighter sice svádí k tomu, abychom ji vnímali jen jako potrhlou, zábavnou literární hru, ale množství pronikavých postřehů, které v knize najdeme, naznačuje, že Kristina Hamplová svým psaním sice baví, zároveň je ale vnímavá pozorovatelka a břitká glosátorka postav, prostředí i společenského dění.Právě maso modrých papoušků, jak se postupně ukazuje, nejenže stojí v pozadí bitky v Brdech, ale i velké rvačky na Letné, která je hlavním bodem oddílu situovaného do roku 2019. Neobvyklá droga sehraje důležitou roli rovněž ve vztahu vypravěčky a její extravagantní milenky Kendry — dívky společně připravují nevšední pochoutku a pak se nechávají ovládat agresivitou. A nakonec je z protagonistky kvůli papouščímu masu v roce 2031 v podstatě vyhnankyně. V tomto oddíle se však také ukazuje, že byť je kniha plná neotřelých motivů, psaní Kristiny Hamplové je o poznání přesvědčivější, když je blíž k realitě, k tomu, co autorka mohla prožít a odpozorovat.

Přesvědčivá je například scéna, kdy se vypravěčka vrací do vesnice, v níž vyrůstala, a zjišťuje, že se její kdysi blízké přítelkyně v životě vydaly zcela jiným směrem než ona, která se přesunula do Prahy. Jedná se o situaci známou mnoha lidem s podobnými zkušenostmi, kterou Kristina Hamplová vystihne v několika větách. Naopak scéna z roku 2031, kdy protagonistka pracuje jako rolbařka kluziště na rozpálené Letné, na ledovou plochu nabíhají jakési obludy a do toho se kolem plouží sekta takzvaných bikramáků, je potřeštěná až příliš. Působí spíše jako vzorník výstředních nápadů, které se nevešly do předchozích oddílů — kvůli tomu nezapadá závěrečný oddíl ani do celku knihy.
Obecně lze tvrdit, že čím se soustředíme na menší segment novely, tím přesvědčivěji próza působí. Na úrovni vět, odstavců, jednotlivých glos a postřehů, přiblížení rozličných situací je psaní Kristiny Hamplové velice silné. Jako celek už Lover/Fighter funguje hůře. Motivické linky pnoucí se napříč všemi čtyřmi kapitolami jsou leckdy chaotické, člověk se v nich těžko orientuje.

Týká se to i postav. Jakmile se Kristina Hamplová soustředí na povrch, nezřídka se blýskne přesnými větami: „Sám se podobá plazu, je hubený, dlouhý a tělo má hladké skoro bez jediného chlupu nebo vlasu. Vypadá, jako kdybyste na užovku nakreslili černou fixou obočí.“ Jenomže psychologicky je většina postav spíše nahozených, mají dva tři (obvykle dost výstřední) rysy, které je zcela definují, jako by autorka neměla potřebu zabývat se jimi hlouběji. Vypravěččiny glosy jsou svěží a vtipné, ale právě ony jsou hlavním lákadlem celé knihy a přísnějšímu oku se mohou jevit jen jako nablýskaná fasáda.

Popsané rysy debutové novely Kristiny Hamplové představují potenciální riziko především do budoucna. Napříště se spisovatelka nebude moct spolehnout na moment překvapení a číst podobně laděnou knihu podruhé už nejspíš nebude tak osvěžující. Nic to však nemění na tom, že titul Lover/Fighter je jednou z nejztřeštěnějších, ale také nejzábavnějších a nejživějších knih, které u nás v loňském roce vyšly.

 

Kryštof Eder

 

Kristina Hamplová: Lover/Fighter

Dokořán, Praha 2024

152 stran