Eli Beneš: Všechno bude super: Zpráva o konci éry (Argo)
Krize středního věku; cesta pětačtyřicetiletého muže z nefunkční rodiny do náručí mladé milenky; práce v korporátu; umělá intelgince, která hrozí nahradit kreativní lidskou práci; román o tom, jak píšu román. Z těchto konvenčních, ale vděčných ingrediencí vystavěl Eli Beneš román, který si pohrává s odkazy na jiná díla i s věrohodností toho, o čem se vypráví, ale zároveň vypravěčskou hravost konfrontuje s vážným tématem života, který se hroutí a na protagonistova bedra klade až příliš velká břemena na to, aby je bylo možné zvládnout. Subtilní analýza člověka, jehož duši dystopický nápor změn zraňuje, se vynořuje na pozadí atraktivních kulis jako nosné a originální téma.
Petr A. Bílek
Magdaléna Platzová: Fáze jedné ženy (Paradox)
Sbírka povídek sleduje ženy v okamžicích vnitřních přelomů, od všedních úkonů po zásadní životní rozhodnutí. Platzová registruje i banální detaily s přesností a klidem, bez zbytečných velkolepých efektů. Nuda to však není. Meditativní, až konzervativní tok textu navíc nesklouzává k prázdným prohlášením o tom, co by měla či neměla být ženská zkušenost.
Olga Pavlova
Marie Škrdlíková: Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje (NLN)
Mnohé povídky shromážděné v knize obsáhnou neobvykle dlouhý časový úsek. Vypravěčky a protagonistky do textů vstupují se zasněným, dětským viděním světa, ale postupně se z pohledu okouzleného stává pohled odkouzlený -- aniž bychom mohli ukázat na bod, kdy k deziluzi došlo. Debutující autorka obratně zachází s nepatrnými detaily, leckdy výstředními, které se v prózách refrénovitě vracejí a které leckdy na první pohled překrývají rány na duši, psychické choroby, fatálně zanikající vztahy, jež povídky zachycují.
Kryštof Eder
Alexej Sevruk: Kulminace léta (Argo)
Název povídkové sbírky odkazuje symbolicky k životnímu pocitu muže ve středním věku, který je Sevrukovým semi-autobiografickým hrdinou. Soubor povídek tematicky propojuje zkušenost rodičovství, interkulturního zázemí a ekonomické mizérie v postkapitalistickém velkoměstském světě. Vedle jemné melancholie, přesného pozorování a zájmu o vrstevnatou identitu mají tedy i společenskokritický rozměr, přesto zůstávají lyrizovanými miniaturami, v nichž se zrcadlí širší kulturní i existenciální napětí.
Jan M. Heller