Květnová debata poroty CLK, která v Českých Budějovicích reflektovala zimní a jarní novinky v české próze, žádná zásadní překvapení ani uhranutí nepřinesla. Opatrného přitakávání, na němž ovšem nepanovala shoda, se dostalo pouze dvojrománu "Byt" a románovéhu rozhořčení "Portrét vědce v systému postindustriální společnosti". Pro jihlavské setkání vybrala porota pět nových próz. Budeme konečně svědky kritického nadšení?
Těšíme se vás v Jihlavě!
sobota 4. října od 16 hodin
Anotace k vybraným prózám 2. čtvrtletí 2025:
Petr Borkovec: Nějaká Cecile (Fra)
Po dvou sbírkách krátkých próz plných jemného humoru, nadhledu a nadsázky nastává v psaní Petra Borkovce změna. Texty shromážděné v knize Nějaká Cécile a jiné jsou chmurnější, temnější, tíživější. Zatímco v předchozích knihách nás mohlo dráždit provokativní balancování na hranici autobiografie a fikce, tentokrát se protagonisté opakovaně pohybují mezi snem a realitou, mezi všedností a nebezpečím. V prózách narážíme na zvláštní, znepokojivé výjevy, které se však často odehrávají v jakémsi druhém plánu vyprávění. Borkovcova typická pozorovatelská přesnost a pronikavost je v knize opakovaně zpochybňovaná a i funkce jazyka pojmenovat skutečnost se ukazuje jako nesamozřejmá. A co kdybychom knihu četli jako svébytnou vypravěčskou hru?
Kryštof Eder
Ondřej Štindl: Jednou to tu bude tvoje (Argo)
Komorní, ale dobře gradovaný příběh o nejistotách a úzkostech současné mladé generace. Román se zaměřuje na spletenec tlaků rodičovských ambic a očekávání, ale také sociálních sítí, na nichž je možné být někým jiným, ale nelze pak už zas jen být sám sebou. Dynamiku románu zajišťuje zajímavá dialogická kompozice, která posiluje jeho nedoslovnost. Síť vzájemných vztahů se sice čtením obnažuje a vysvětluje, ale tušení, jak snadné je stát se někým jiným, zůstává a umocňuje atmosféru příběhu.
Petr A. Bílek
Lukáš Balabán: Román pro pitomce (Větrné mlýny)
Román pro pitomce se zabývá mezilidskými vztahy, rodinnými traumaty a tlakem, který vkládá na jednotlivce výchova a společenské očekávání. Hlavní postavou je alkoholik a potížista Martin Vrána, vedle něj však tvoří základní konfiguraci řada postav vedlejších, jejichž životní peripetie – partnerské, profesní či hledající – tvoří mozaiku, která přesahuje jednu generaci. Autor ostře glosuje současné „společenské diagnózy“ – přetvářku, ekonomickou inferioritu humanitního vzdělání, generační střety a v jistém smyslu i náboženské motivy – a tematizuje motiv trpění za druhé: trpět jako povinnost, jako vnější břímě, ale také jako vnitřní konflikt. Styl románu kombinuje krátké epizody, fragmentaritu, místy skoro povídkovou strukturu, s dramatickými a existenciálními momenty.
Jan M. Heller
Alžběta Stančáková: Tvoje tvář s hebkým odrazem (Listen)
Třicet krátkých próz, nebo třicet zastavení v mysli autorky, která si perfektně osvojila jazyk literárního provozu, ale odmítá s ním plně splynout. Alžběta Stančáková střídá formy a nálady od ironických miniatur po vážněji laděné fragmenty v podobě lehce unaveného vnitřního monologu. Experimentuje i s jazykem, jenže někdy trochu křečovitě, kdy se pokouší o vtip za každou cenu, jinde se jí ale úspěšně podaří přesně pojmenovat absurditu tuzemského literárního provozu. Ve výsledku čtenář drží v rukou něco mezi deníkovým psaním a literární hrou, jako záznamem reality.
Olga Pavlova
Bianka Bellová: Dvaadvacet fragmentů (Argo)
Dvacet dva krátkých, ale vypjatých situací. Bianka Bellová má geografický, sociální ičasový rozptyl: přivádí čtenáře do Japonska, Itálie, Česka, do měst i na venkov, do rodin funkčních i krachujících, do dějin i současnosti, do okamžiků zcela marginálních, ale i do chvil, v nichž blízcí hlavních postav umírají. Dvaadvacet fragmentů střídá skoro všechno (včetně jazyka) a je zřetelné, že jednotlivé texty vznikaly pro různé příležitosti; jejich svorníkem je doslova anatomický pohled na chvíle, které bezprostředně předcházejí okamžiku, v němž se někomu zásadně změní život. Autorka nikomu nestraní, zaujímá neutrální stanovisko pozorovatele každodenní běžné (i zcela neběžné) reality.
Marta Ljubková